Cestami šejcha Músy

Vědecký pud mne táhl do neznámé pouště. Na prvé vyjížďce mě přepadli, obrali a nahého zaháněli. A ujel jsem v tajemné poušti přes 21 000 km na velbloudu a ve dvou kmenech mě uznali za náčelníka. Hleděl jsem poskytnouti vědě nových pramenů. Můj prvý důležitý objev prohlásili za přelud a na mne se dívali jako na podvodníka. A později vydali řady mých původních map a knih a Americká společnost zeměpisná mě odměnila velkou zlatou medailí a zaznamenala mé jméno bronzovými písmeny ve své síni.

Hrdost více než oprávněná zaznívá z úvodního citátu jedné z nejúžasnějších osobností našich kulturních dějin, arabisty, biblisty, kněze, cestovatele, objevitele, dobrodruha, spisovatele, diplomata, vojáka, kartografa atd., profesora Aloise Musila. Jak je však v Česku zvykem, doma není nikdo prorokem, a tak obecné povědomí o Musilovi skomírá v paměti starší generace, která ještě vyrůstala s dobrodružnými příběhy druhdy populárních "musilovek", jež mu vysloužily poněkud nefér epiteton "českého Karla Maye". Jiný pokulhávající příměr, "český Lawrence z Arábie", nastavuje alespoň zrcadlo charakteristickému faktu, že Angličané si svého T. E. Lawrence oslavili sedmioskarovým filmem s poněkud prkenným Peterem O'Toolem v hlavní roli, zatímco Češi na šejcha Músu zcela zapomněli, přestože jeho osudy by vystačily na filmů nejméně pět. A lepších…

Budiž tedy muž, jehož jméno se skví v bronzu v sousedství Marka Pola, Livingstona či Amundsena, průvodcem naší skromné cesty Zajordánskem, které procestoval vpravdě křížem krážem a kde učinil svůj největší objev, zámeček Amra s nástěnnými malbami, které navždy zcela změnily pohled na rané islámské umění a který je od roku 1985 zahrnut do seznamu památek UNESCO.

Obě zaznamenané cesty se uskutečnily v ročním odstupu s osvědčenou kanceláří ARS VIVA, stejně jako poutě po Sýrii a Izraeli (jejíž dokumentaci laskavému publiku ještě dlužím). Fotografováno Canony EOS 5D a 5D Mark II s rozličnými objektivy povětšinou řady L, něco málo též příručními Leicami D-Lux 3 a D-Lux 4. Fotografie jsou pro zájemce k dispozici i v původním rozlišení (4368 x 2912 a 5616 x 3744) v 16bitovém tifu nebo v tištěné podobě. Kontakt na autora.

© Martin Pavala 2008-9