PETRA / Vádí Farása
V jeskyni vedle Lvího monumentu tiše závidíme povalující se bdulské dívence a pár desítek zbývajích metrů sestupu nás dělí od dna údolí, pro jehož půvab jsou všechny superlativy trapně nedostatečné.
Úzká sevřená úžlabina zalitá sluncem má v koncetrované podobě vše, co Petra může návštěvníkovi nabídnout. V mém žebříčku míst, která jsem mohl na celém Blízkém východě navštívit, zaujímá čelné místo. Je prostě čarokrásná…
Poslední metry stezky lemují stěny, jejichž struktury a barevnost už mohly zevšednět, ale překvapují stále a stále znovu. Zkamenělý půvab motýlích křídel, po nichž se toto místo jmenuje…
Jako ze sna se zjeví průčelí Zahradního triclinia. Každé jaro se prostor před jeho portikem pokryje zeleným kvetoucím kobercem, který mu dal jméno.
Za mohutnou zdí bývalé hráze vodního rezervoáru dotváří utěšenou atmosféru koruna na místní poměry mohutného stromu.
Před průčelím je dochována původně klenutá krytá cisterna – zurčení vody je snad jediné, co tu dnes můžeme postrádat, čeho však v minulosti byl dostatek. Jakým způsobem dokázali Nabatejci ovládnout a využít skromné vodní zdroje, je až nepochopitelné. Lze jen litovat, že bez značné dávky obrazotvornosti si to dnes můžeme jen stěží představit. Jordánsko je dnes jednou vodou nejchudších zemí světa; nabatejská zkušenost by pro něj mohla být velmi inspirativní…
Stranou triclinia sestupujeme do nižší části vádí.
Celou šířku údolí zde zaujímala zahrada, zavodňovaná z onoho rezervoáru se stromem, lemovaná sloupořadím. Vpravo je obligátní triclinium s prostým průčelím, leč tím zajímavějším interiérem…
…vlevo se v plné klasické kráse tyčí průčelí Hrobky římského vojáka. Postava v římské zbroji v centrální nice nad vchodem dala této hrobce jméno, kdo však v ní byl pohřben, nevíme. Množství loculi, výklenků pro nebožtíky v jejím interiéru vypovídá o jediném – šlo nepochybně o hrobku celé rodiny muže nikoli nevýznamného, soudě podle výpravnosti celého areálu. Její stěny a strop jsou dosud pokryty sazemi z bdulských ohnišť.
U východu z údolí skýtá vítané občerstvení – skvělý mísítní mátový čaj, arabskou kávu s kardamonem či nezbytné všudypřítomné globalizační coly a fanty – improvizovaná bdulská kavárnička. Naše množství majitelku, barmanku a servírku v jedné osobě poněkud zaskočilo, ale poradila si, svému nikoli již juvenilnímu věku navzdory, se ctí a s neskrývaným potěšením.
Rozkvetlé oleandry krášlí toto prosté, leč tím příjemnější útočiště…
…a nabídka nezbytného obchůdku dotváří celkovou milou atmosféru.
Téměř neradi pokračujeme dále – kolem vádí, nad nímž se kdysi tyčily petrské jižní hradby a přes kopec zvaný Zantur, jenž nebyl ničím jiným než městskou skládkou, kde pod nohama hříšně křupají střepy nádherné tenkostěnné malované nabatejské keramiky. Můžete je nabírat plnými hrstmi, pokud ovšem chcete riskovat pobyt v šatlavě, neb vývoz čehokoli staršího sta let jest zakázán. Neznám nikoho, kdo by odolal…
Katuteh je částečně rekonstruovaný dům kupce, který poskytuje představu o podobě obytných městských čtvrtí. Byl záhy opuštěn – inu, sousedství smetiště asi nebylo nic příjemného.
Za hranou svahu se otvírá pohled na centrum s Velkým chrámem, temenem a Kasrem al-Bint. Pidikaravana směřující k Áronově hoře evokuje doby, kdy tudy putovaly karavany nezměrně početnější.
Zdá se, že názvoslovná obrazotvornost místních beduínů měla jisté asociační konstanty. Vše, co se sloupovitě ztopořeně tyčí k nebesům, je zibb. Pro překlad termínu odkazuji na předchozí kapitolu. Tedy zibb, v tomto případě nikoli milosrdenství, ale faraónův. Snad jako výraz pokání za odloženou dceru zanechal tu chudák nehodný otec i nástroj jejího početí. Oficiální decentní název je ovšem Amud Faraún, Faraónův sloup. Je pozůstatkem portika zřejmě chrámového, tyčíce se hrdě ve své vyzývavé osamělosti, až se beduínskému názvu nelze divit…
Jeskyně vytesané do úbočí al-Habis za Kasrem al-Bint sloužily před polovinou 20. století jako nocležny prvého místního turistického tábořiště. Dnes je v jedné z nich malé muzeum, další je možné navštívit pár kroků odsud u hlavní turistické vývařovny. Nás však čekají srázy hor nad v pozadí a poslední z navštívených petrských divů, který se skrývá na jejich vrcholu.