PETRA / Královské hrobky

Stěnu Džabal al-Chubsa, ohraničující na východě kotlinu centra Petry a pokračující do Ulice fasád, zdobí řada průčelí hrobek, zvaných tradičně Královské. Není však jisté, zda vůbec a jakým rekemským panovníkům patřily, nicméně jejich výstavnost snad ani jinou atribuci nepřipouští.

Patří – jistě plným právem – k nejznámějším památkám Petry. Jsou úžasné, jsou ohromující, jsou monumentální. Možná jen, že té monumentality je až příliš. Tak trochu tu chybí kontext kontrapunktu intimity prostředí a monumentality Pokladnice, osamocenosti Kláštera či jednoznačné prostoty a sevřenosti starých hrobek asyrského typu ve Vnějším Síku. Jsou tak trochu přeplácané, s prominutím…

K petrským hrobkám obecně ještě zbývá podotkout, že jakkoliv dnes obdivujeme strukturu a barvy kamene, do něhož jsou vytesány a který jim v našich očích dodává svébytnou kvalitu a rozměr času, trvání, zániku a návratu k původní přírodní matérii, byly všechny bez výjimky původně zevně i uvnitř omítané a polychromované. Fragmenty omítek i maleb lze tu a tam ještě nalézt.

Hluboké zářezy ve skále po stranách průčelí mají dvojí účel. Jednak dodávají fasádám plastickou hloubku, jednak sloužily pro odvod vody. Sílu a důsledky vodních přívalů jsme si mohli ověřit na stěnách Síku.

Nejseverněji trůní Palácová hrobka, nazvaná tak dle podobnosti své fasády s helénistickým palácem. Je v Petře vůbec největší, 49 metrů široká a 45 metrů vysoká. Vznikla po polovině 1. století n. l. a dokládá zálibu v až teatrální velkoleposti a dekorativnosti detailu. Jednotlivé výškové úrovně architektury, přejímající téměř bezvýhradně antiku, jsou na sebe navršeny dosti neuspořádaně, jejich osy na sebe nenavazují a celek působí poněkud nepochopitelně. Levá horní část musela být dozděna, neb záměru stavebníkově se nedostávalo skály, pročež dnes jsme o tuto, zemětřeseními zřícenou partii, ochuzeni.

Když legie Pompeia Velikého ukončily roku 64 př. n. l. seleukovské a ptolemaiovské panství nad oblastí Syropalestiny, zaměřil jejich vojevůdce svou pozornost pochopitelně i na Petru. Nabatejci, kteří už dříve poznali, že nejúčinějším nástrojem ochrany svobody a obchodních zájmů jsou nikoliv ostří mečů a kopí, nýbrž drahý kov přetavený v lesknoucí se mince, vykoupili si mír ohromnou částkou 300 talentů stříbra. Mimochodem – jeden talent odpovídá zhruba 34 kilogramům. Museli sice sáhnout hluboko do pokladnic ještě za Augusta a Héróda Velikého, který ovládl jejich území v Sýrii, ale celých 170 let mohli dále zvesela budovat své hrobky královské i nekrálovské, až jejich říši oslabenou odklonem hlavních obchodních tras včlenil roku 106 do Imperia Romana císař Traján. Přestože Petra už tehdy nebyla formálně hlavním nabatejským městem a v této roli ji vystřídala Bosra, nazval Traján novou provincii Arabia Petraea, Arábie Petrejská.

Další v pořadí je Korintská hrobka, nazvaná tak podle stylu svých sloupů. Její portikus je ryze nabatejský, horním patro jako by z oka vypadlo Pokladnici. Ze symetrie průčelí vybočují dvoje dveře v jeho levé části, takže trochu zmatený dojem vyvolaný Palácovou hrobkou pokračuje i zde.

Vedlejší Hedvábná hrobka zaujme dnes především marnivou krásou "hedvábného" povrchu kamene, jenž je příčinou jejího jména.

Ale to už stoupáme na terasu nesenou mohutnými oblouky, kterou jsme obdivovali už z kavárničky v Ulici fasád. Urnová hrobka je jedinou, kterou lze připsat králi, jehož reliéfní busta dosud zdobí hrobní desku v jedné ze tří komor. Jen nevíme přesně, zda jde o Malicha II. nebo Aretu IV. Ať tak či onak, hrobka vznikla kolem roku 70 a patří k nejpůsobivějším. Velká centrální komora i otevřený prostor terasy s portiky byly zřejmě důvodem, proč byla v polovině 5. století vysvěcena místním biskupem Jásonem na kostel.

Centrální komora má 18 x 20 metrů a je jednou z mála, jejíž stěny byly zbaveny nánosů sazí z ohnišť beduínských domácností. V hrobkách se totiž po staletí bydlelo, a to až do poloviny 80. let 20. století, kdy teprve místní Bdulové podlehli nátlaku úřadů a vystěhovali se do betonových krabic, postavených ve vesnici Umm Sajhún pár kilometrů odtud. Urnové hrobce zanechali své pojmenování al-Mahkamah neboli Dvůr, osly vyhnali z krypt zvaných as-Sijín (Kobky) a jali se paběrkovat na službách turistům, pokud jim to jejich lépe etablovaní beduínští příbuzní dovolí.