PETRA / Vnější Sík a Ulice fasád

Za Pokladnicí se rokle rozšiřuje, jsouc zvána Vnějším Síkem. Hnedle u jeho počátku skýtá prostorné triclinium posezení, jež by mohlo být příjemným, nebýt čpavého odéru svědčícího o tom, že k nejbližším toaletám je ještě daleko. Leč nebuďme malicherní – šátek z hlavy možno přetáhnout přes nozdry a kochat se okolím i romantikou malebně zaparkovaných čtvernohých taxíků, jež vám jejich majitelé vemlouvavě nabízejí s příslibem klimatizace zdarma.

Votivní rytiny (hle, opět "egyptský" obelisk) i fragmenty hrobek lemují trasu, jejíž pokračování ústí do prvé velkolepé skupiny hrobek z archaičtějších dob nabatejského osídlení Petry. Po antice ještě ani stopy. Strohé, monumentalitou omračující hranoly s hrobními komorami vprostřed stupňovitých štítů, upomínajích na babylónské zikkuraty, nebeská schodiště pro duše zemřelých.

Žádný vchod, prostý kamenný kvádr s asyrským vlysem. Minimalismus starověku, úchvatný svou působivostí.

Mám tuto skupinu za jednu z nejfantastičtějších v celé Petře, jakkoli je zdánlivě zastíněna Pokladnicí, Královskými hrobkami či Klášterem.

Architektonický řád vyrvaný rostlé skále a zase se v ní obracející. Symbol marnosti lidského počínání. Facinující prolnutí díla přírody s dílem lidským, jednoho přecházejícího v druhé a navracejícího se zas k počátku. Prach jsi a v prach se navrátíš…

Ostatně – tato hrobka nebyla nikdy dokončena díky prasklině skalního bloku, povšimněme si slepých dveří.

Opulentní barevnost místního pískovce připomínajícího obří achát.

Počátek schodiště vedoucího na vrchol Vysokého obětiště protentokrát míjíme…

…a pokračujeme podél jeho úbočí zbrázděného desítkami hrobek, podle nichž nese konečná partie přístupové cesty jméno Ulice fasád. Prostá průčelí datují tyto skromnější hrobky opět do časné fáze osídlení Petry.

Vrchol Vysokého obětiště vyzývá k návštěvě, ale nohy bolí jaksi předem… Však i na něj dojde!

Protější straně Ulice fasád dominuje Hrobka sedmnácti hrobů a hrobka Unajšu.

Divadlo – vytesané do skály, jak jinak – trůní u vyústění cesty do volného prostoru kotliny městského centra. Původem je nabatejské z 1. stol. př. n. l., opakující antické vzory. Římané, ovládnuvší Petru roku 106, je rozšířili až na úctyhodnou kapacitu 8500 diváků, čemuž padlo za obět několik hrobek nad hledištěm. Volně stojící scaenae frons uzavírající jeviště se zřítila při zemětřesení roku 363.

Lákadlu posezení a osvěžení v jedné z místních, poněkud bizarních kaváren, se absolutně nedá odolat a k prožitku neodmyslitelně patří též sledování místního hemžení.

Fasáda Urnové hrobky, prvé z proslulých hrobek zvaných Královské, s terasou nesenou mohutnými oblouky, je příslibem věcí příštích… Vzpomeňme tak ještě u kávy jedné zajímavé souvilosti – v této hrobce byl snad pochován Aretas IV., týž, jehož dceru pojal za manželku Herodes Antipas, aby se s ní vzápětí rozvedl kvůli svazku se svou švagrovou Herodias. Herodes na to krutě doplatil, podlehnuv nabatejské armádě smrtelně uraženého Arety. Do obecného povědomí vstoupila tato historie díky neodolatelnému tanci Herodiadiny dcery Salomé, který stál hlavu nesmlouvavého kritika Herodova krvesmilného manželství, jistého Jana zvaného Křtitel…