DEIR SEMAAN
šimon sloupník

Jen pár desítek kilometrů jižně od Ain Dara leží jedno z druhdy nejhojněji navštěvovaných poutních míst křesťanské Byzance, Telanissos (Hora žen), dnes známý pod arabským jménem Deir Semaan.

V severní Sýrii u hranic s Tureckem lze nalézt řadu byzantských lokalit, nazývaných v průvodcích "mrtvá města", v nichž můžete mít pocit, že je obyvatelé opustili před pár desitiletími. Leckterý dům by bylo možné opatřit novou střechou a rovnou se nastěhovat. Deir Semaan má mezi nimi poněkud výsadní postavení.

Někdy kolem roku 400 tu postavili klášter, do jehož komunity přišla léta 412 jedna z nejbizardnějších postav křesťanské historie, 22letý syn kilikijského pastýře, jistý Simeon.

Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne, radí Ježíš mladíkovi v Evangeliu podle Matouše. V Egyptě, Judei a Sýrii následovala řada asketů příkladu svatého Antonína a v touze po ryzím životě v duchu evangelijní tradice se uchylovali do samoty odříkání. "Útěk do pouště" se ještě znásobil po císařském uznání církve, kdy náhle získaný pocit bezpečí a moci vedl k zesvětštění a ztrátě duchovního étosu, který křesťanům umožnil přežít prvá staletí mnohdy nemilostrdného pronásledování.

Šimon jistě dokonalý býti chtěl. Od útlého dětství umrtvoval své tělo půsty a dobrovolným strádáním. Vše mu bylo málo, žádné odříkání nebylo dostatečné. Obtěžovala ho pozornost, jíž se poustevníci té doby těšili, a v Telanissu doufal nález samotu. Nehledal život v klášterním cenobiu, komunitě, ale úchýlil se na nedaleký vrch do opuštěného lomu, kde se nechal přikovat ku skále. Na poustevníky, navzájem se trumfující oslnivými činy odříkání, hleděli představitelé církve a klášterů poněkud s nelibostí. I jali se Šimona přesvědčovat, aby nebláznil. Šimon vyhověl opět svérázně. Nechal si blízko lomu postavit sloup, na jehož vrcholku, na ploše zhruba metru čtverečního, strávil 36 let zbytku svého života. Samoty nenalezl. Jeho čin přivábil tísíce poutníků, pro jejichž potřeby vniklo kolem kláštera na úpatí kopce městečko, kterým právě procházíme.

Míjíme velký komplex poutnických ubytoven – pandocheion a kóje jednotlivých krámků bazaru. Byzantský "hostel" připomíná svoji vznosnou dvorní arkádou malý palác, stavby z tesaných kvádrů jsou řemeslně naprosto dokonalé.

Na západním okraji městečka sloužily poutníkům i dva místní kláštery. Současná vesnice se vyznačuje boubelatými kuželovými střechami.

Příliv poutníků neustal ani po Šimonově smrti v roce 459. K jeho sloupu, obklopenému v letech 476-479 komplexem sakrálních staveb, vede od Telanissu "via sacra", svatá cesta, začínající monumentálním obloukem.

Nádherné čtyři baziliky, seskupené do řeckého kříže kolem ústředního nádvoří, prozatím pomineme. Svatá cesta končí na vrcholku Qalaat Semaan vedle baptisteria, popisovaného jako "jedna z nejkrásnějších staveb křesťanské architektury v Sýrii". Nepochybně právem. Pravoúhlý půdorys přechází do oktogonálního tamburu o průměru 15 m, zastřešeného původně nikoli kupolí, ale dřevěnou konstrukcí.

Od baptisteria se naskýtá pohled zpět do údolí na Deir Semaan.

Mohutný oblouk nartexu nás přivádí do centra areálu, ke čtveřici bazilik kolem oktogonálního nádvoří se Šimonovým sloupem. Dispozice zabírá 3840 čtverečných metrů, delší osa má plných 100 m. Vzpomínáte na dodatečně podklenuté arkády baziliky sv. Sergia v Rasafě? Zde máme totéž, a v plné kráse.

Velký křížový kostel je unikátní v historii architektury a je nejen nejkrásnější a nejdůležitejší existující architektonickou památkou období mezi římskými stavbami 2. století a Justiniánovou Svatou Sofií, ale také je nejmonumentálnější křesťanskou stavbou i ve srovnání s mistrovskými díly jedenáctého a dvanáctého století v severní Evropě.

Butler, který vedl velkou expedici Princetonské univerzity do Sýrie na přelomu 19. a 20. století, věděl, co říká. Stavba je fantastická. Vším. Šimonův čin, který byl unikátním vrcholem síly lidského ducha, v ní našel adekvátní odezvu.

Centrální nádvoří. Přechod ze čtvercového půdorysu – tvořeného stykem čtyř do kříže komponovaných bazilik – do osmiúhelníku je vyřešen nárožními exedram., Jak čelní stěny bazilik, tak exedry jsou prolomeny mohutnými, přesto vznosnými a lehkými oblouky, takže nádvoří je lemováno jednotnou, elegantní a monumentální arkádou.

Jak už řečeno, Šimon svým útěkem na sloup nedosáhl samoty, po níž tak prahl. Naopak. Jeho život vyvolával údiv, obdiv a úctu. Lidí přicházelo stále více. Císařové, chudáci, poutníci i obyčejní zvědavci. Šimon je vyučoval, radil, modlil se za ně, obracel na víru. Jezte, co vám dal Bůh, promlouval k červům, vydávaje jim napospas rány, které si sám způsobil. Plných 36 let – některé prameny uvádějí dokonce 47, vycházejíce z data Šimonova příchodu do Telanissu – svou ohrazenou plošinku na vrcholu sloupu neopustil a vposled na ní i skonal. Jeho věhlas překročil hranice Sýrie. Měl řadu následovníků. Do historie vešel jako svatý Simeon Stylita čili Sloupník.

Komplex bazilik doplňuje klášter a několi kaplí.

Zachované hrobní komory.