EBLA
mekka klínozpytců

Zhruba v době, kdy se v Egyptě stavěly pyramidy Staré říše, vznikl na akropoli pahorku dnes nazývaného Tell Mardích palác, v jehož vypálených místnostech nalezla italská archeologická expedice v roce 1975 obrovský archiv 17 000 klínopisných tabulek seřazených tak, jak se sesunuly před čtyřmi a půl tisíciletími z hořících dřevěných polic.

Literární, hospodářské, právní a náboženské texty byly sepsány jednak v akkadštině, jednak v do té doby neznámém semitském jazyce, nazvaném podle místa nálezu eblajštinou, a staly se zdaleka nejdůležitějším pramenem poznání syrských dějin 3. tisíciletí př. Kr. Kromě tabulek vydaly trosky paláce i další poklady; sklad lapisu lazulli, mramorové figurální obklady stěn zdobené zlatem a drahokamy.

Tell Mardích skrývá celkem 11 sídlištních vrstev, nejstarší z přelomu 4. a 3. tisíciletí př. Kr., nejmladší ze 6. stol. po Kr. Palác "G" s tabulkovým archivem náleží vrstvě druhé. Padl i s městem pod akropolí za oběť expanzi Sargona Akkadského někdy kolem roku 2250.

Nový rozkvět Ebly nastal o sto padesát let později. Své dominantní postavení v severní Sýrii sice musela v 18. stol. přepustit nedalekému Halabu (Aleppu), metropoli království Jamchad, ale město nadále kvetlo jak díky umístění v úrodné nížině, tak díky vzkvétajícímu obchodu. Mohutné dvoukilometrové opevnění, vysoké až 22 metrů a v základně valu z dusané hlíny s čelní kamennou hradbou široké až 45 m, vymezovalo úctyhodnou plochu 55 hektarů.

Že bohyně Ištar a lvi patří k sobě, jsme měli možnost poznat už v Ain Dara. Zde se v sousedství Ištařina chrámu nachází zvláštní stavba zvaná poněkud suchopárně "P3", s velkým vnitřním nádvořím bez vchodu. No ovšem, lví dvůr pro posvátné šelmy "paní nebes".

Těžko soudit, jak se palácovým služkám či otrokyním zamlouvalo mletí obilí na těchto ručních mlýncích…

Mnohé z velkých zásobnic jsou opatřeny otisky pečetního válečku božstev, darujících život panovníkovi pomocí egyptského kříže života anch. Styky s Egyptem byly obzvláště čilé. Kartuše faraónů, řezby ze slonoviny, nábytek v egyptském stylu, zobrazení Hóra, Hathór i zbožněných vládců…

Poněkud nezvyklá podoba nekončícího archeologického výzkumu. Aby autentický terén naleziště nebyl przněn výsypkami z výkopů, jak jsme to viděli třeba v Mari, odvážejí traktory veškerou "hlušinu" na určené skládky mimo lokalitu.

Toť ono místo filologům a orientalistům právem posvátné – částečně, nikoli nezajímavě rekonstruované místnosti klínopisného archivu Starého paláce.

Na rozdíl od Mari, v Eble provází vykopávky soustavná chvályhodná snaha o průběžnou konzervaci nálezů. Po neuspěšných pokusech s akryláty, kdy ze zdí paláců a chrámů se stalo plexisklové cosi, volí se v současnosti metody pietně konzervační, používající původních technologií a materiálů…

…leč zapomenuté pracovní zátiší dosvědčuje, že s oněmi "původními materiály" to zas nebude tak horké.

Ani mohutné hradby nezachránily Eblu od dobytí Chetity v 17. stol. př. Kr. Poslední zmínku o ní zachoval nápis v egyptském Karnaku, kam Thutmóse III. nechal zaznamenat, že Eblou prošel při svém tažení k Eufratu. Zbytky malých pevnůstek se dochovaly ještě z dob byzantských a perských.