RAQQA
lidé z »říše zla«

 


Paušalizující přívlastek, nálepkující středovýchodní země včetně Sýrie z pozice západní civilizačně pokrokové nadutosti a demokratického mesianismu, kryjící však pohříchu velmi pragmatické geopolitické a hospodářské zájmy, navozuje apriorní představu čehosi temně nebezpečného na každém kroku. Zmasírováni propagandou máme pomalu pocit, že co Arab, to terorista, mordující ve volných chvílích alespoň své nevěrné manželky v duchu démonizované šaríji. Nejsem sice zrovna Hanzelka či Zikmund, ale zatím nikde jsem nepotkal lidi bezprostřednější, srdečnější, přátelštější, pohostinnější než zde − dvojnásob v místech, která nejsou právě centry turismu. Raqqa byla jedním z nich.
Al-Rabah, architekt chalífy al-Mansúra, vybudoval Raqqu jako zmenšenou repliku abbásovské metrope Bagdádu a opevnil ji proti Byzantincům hradbou se stovkou válcových věží. Bagdádská brána je zřejmě mladší; vlhkost podloží (raqqa = bažina) se na stavbách, nešťastně zalitých do betonových chodníků, projevuje i dnes.

Nepříliš vábné jméno města změnil na přelomu 8. a 9. století další z abbásovských chalífů, Hárún al-Rašíd, překřtiv ji na al-Rafiqu a učiniv z ní načas i své sídelní město. V roce 1258 byla vypleněna a zpustošena Mongoly. Pro úplnost dodejme, že nejstarší město Leontopolis či Nikephorion založil kousek východněji Alexandr Veliký, poté patřilo Seleukovcům a za Byzantinců bylo důležitou hraniční pevností. Nedaleko si postavil dva paláce též umajjovský chalífa Hišám.

 

 

Dosti však historie a vzhůru do rušných ulic...
 
 
 

 

Kamkoli se vrtneme, jsme okamžitě v centru pozornosti. Před objektivy by nejraději pózovalo snad celé město, respektive jeho mužská část.
 
 
 

Co to ten kluk vprostřed křižovatky dělal, zůstalo záhadou...
 
 

Malé městské muzeum přišlo tentokrát poněkud zkrátka...

...ale pár kouzelných mozaik stálo za to, nehledě na obligátně příšerné tmely a pokusy o doplnění chybějících tesserae.
 
 
 

Qasr al-Banát z 9. století, palác s nádvořím s fontánou, obklopeným čtyřmi iwany, otevřenými klenutými halami, je unikátním příkladem této dispozice mimo území Íránu.