 |
|
 |
Dvé bran vede na Rás Šamru, Fenyklový pahorek, jak poetická arabština překřtila "nejstarší mezinárodní přístav světa", starověký Ugarit. Faktem je, že v dobách arabských už na místě dříve proslulých paláců a chrámů rostlo pouze všelijaké bejlí. Až v roce 1929 začala francouzská expedice odkrývat město, proslulé nejen obchodem, ale též literaturou psanou fonetickým klínopisem, od něhož vede přímá cesta k abecedě fénické, řecké a vposled naší… Než projdete poternou ve skloněné hradbě typu glacis z 15. století př. Kr. vedle bastionu s pětimetrovými zdmi, počastují vás přísným pohledem otec a syn Asádové tváříce se, jako by na klínopisné tabulce vprostřed cedule byly stanovy jejich rodné strany Baas. |
 |
Palác guvernéra, Severní palác a zejména palác královský, labyrint devadesáti místností a nádvoří na ploše 6500 metrů čtverečných dokládají slávu, bohatství a kulturu zlaté éry kosmopolitního města, které vyrostlo v polovině 2. tisícíletí v obchodní centrum, přes které proudila dále na východ nezbytná kyperská měď a snad i evropský cín, které udržovalo nejtěsnější styky s Novou říší egyptských faraonů a jehož flotila 150 lodí čeřila vlny Středozemního moře s náklady oblilí, vína, oleje, slonoviny, medu, kovů a vzácných purpurem barvených látek.  |
  |
  |
 |
Zmínka o labyrintu nebyla náhodná. Vybavení paláce, zdobné bazény s tekoucí vodou, zahrady a další detaily svědčí o rafinovaném životním stylu, evokujícím dekadentní Krétu, s níž měl Ugarit společné nejen obchodní vazby. První vesnice vznikla na Fenyklovém pahorku už kolem roku 6700 př. Kr. O 700 let později zde vyrostly první domy z kamene. Ve 3. tisíciletí byla osada ohrazena valem z kyklopského zdiva a i při nevelké rozloze již měla charakter města. Bylo opuštěno někdy kolem roku 2200. Ale počátkem tisíciletí následujícího se objevily nomádské kmeny Amorejců, z jejichž soužití s původním kananejským prostředím se zrodilo nové ugaritské království. Léta relativní samostatnosti vystřídal egyptský protektorát, trvající až do 14. století. Jako severní výspa Egypta hrál také nikoliv nepodstatnou roli v jeho střetu s Chetity – egyptsko-ugaritská korespondence z těch dob se nalezla v archivu v Achetatonu, sídelním městě "kacířského faraóna" Achnatona. Rozdělením sfér vlivu po veleslavné bitvě u nedaleké Kadeše se Ugarit dostává do vazalské závislosti vůči Chetitské říši. Město nadále vzkvétalo. Kilometrovou vzdálenost mezi akropolí a přístavem v dnešní Minet al-Beida zabraly čtvrtě obchodníků, řemeslníků, námořníků. Z moře však přišla i zkáza. Ugarit neodolal vpádu minojských "mořských národů". Jeho poslední král Chammurapi, jmenovec slavnějšího panovníka Babylónu, umírá kolem roku 1185 př. Kr. Trosky města začínají zarůstat fenyklem… |
 |
|
 |
|
 |
 |
  |
  |
 |
Prvořadou vědeckou a kulturní senzací konce 30. let 20. století byl objev ugaritského chrámového archivu. Vedle textů sumerských, akkadských, chetitských se nalezlo kvantum tabulek psaných dosud neznámým jazykem a zvláštní formou klínopisu, redukujícím tisíce znaků klínopisu mezopotamského na pouhé tři desítky znaků. Ukázalo se, že jde o písmo souhláskové a jazyk obyvatel Ugaritu měl velmi blízko k pozdější biblické hebrejštině, ale i féničtině či aramejštině. Stojíme zde na samém počátku písemného systému, jehož poslední verzi právě ťukám do klávesnice počítače. Souhláskové písmo převzali Féničané; změnili jeho formu, nikoli podstatu. Pro svou praktičnost zahájilo vítězné tažení, spoluvytvářející naší civilizaci. Odtud – z Fenyklového pahorku. |
 |
 |
 |
Nemnoho zbylo ze staveb akropole, vyhrazené svatyním. Zdejší Baalův chrám měl mimořádné postavení; skýtal pohled na horu Safón výše na severu, antický Mons Cassius, dnešní Džebel al-Akra, sídlo božstva samotného. Otisky rákosu ve vypálené hlíně se ukázaly trvanlivějšími kamene, a tak díky ugaritským písařům víme i dnes, jak Baal zvítězil nad Anatou, jak si na Safónu vybudoval palác i jak zápasil s podsvětním bohem smrtícího žáru Mótem. A víme i mnohé další; a také díky ugaritským písařům si to, co víme, umíme sdělovat. |
 |
 |